Vždy, když cestuji vlakem sama, věnuji čas během jízdy rozjímání. Mohla bych napsat i meditaci nebo kontemplaci. Dosaďte si podle vás to správné slovo, se kterým souzníte. Před třemi lety jsem cestovala z Prahy do Brna, a když jsem byla v takovém tom příjemném usebrání, vstoupila mi do mysli konkrétní vize o divadelní hře, v níž jsem psycholožkou, která má svůj vlastní rozhlasový pořad „Frekvence důvěry“ a posluchačům, kteří mají odvahu se podělit o své trápení a zavolají do tohoto pořadu, odpovídám na dotazy. A to způsobem ne vždy korektním nebo způsobem, který by si reálný psycholog nemohl dovolit. Také jsem v té představě jasně viděla, že ta psycholožka na některé dotazy odpovídá písní. Tohoto intenzivního a jasného vnuknutí nápadu jsem se už nepustila a hned po příjezdu do Brna jsem se spojila
s Martinem Hýbnerem a vše jsem mu popsala. A pamatuji si, jak jsem při vyprávění začala nabalovat možné situace a příběhy volajících. Martinovi se ten nápad také zalíbil a řekli jsme si, že napíšeme hru. Téma i název jsme měli. Co dál?
Lucie Brychtová
Když mi Lucka volala, věděl jsem hned, že je to ono. O námětu na představení, v němž by mohla sama stoupnout na jeviště a spojit svůj komediální talent s tím pěveckým, jsme se bavili už několikrát. Původně jsme chtěli vytvořit parodii na televizní věštkyně, ale u tohoto tématu se proud inspirace vždy zasekl. Nebyl to jednoduše správný směr. Naopak psycholožka Olga mě nadchla. Asi i proto, že jsem chvíli psychologii sám studoval. A protože máme s Luckou podobný humor a naše pohledy na svět se liší jen málo, měli jsme spolutvoření snazší. Navíc jsme velmi blízkými životními kamarády a občas po sobě dokončujeme věty. Nedlouho po Lucčině osvícení námětem jsme vyrazili na letní prázdniny do Jeseníků, do kraje, ve kterém jsem vyrůstal. Začali jsme psát příběh psycholožky Olgy, která prožila nelehké dětství a dospívání v Bruntálu. Díky svým schopnostem, sociální inteligenci, zvídavosti a empatii se po maturitě na bruntálském gymnáziu vydala studovat psychologii do Prahy. Doktorát si udělala na Cambridgeské univerzitě a stala se klinickou expertkou, jíž bylo nabídnuto, aby moderovala rozhlasový pořad, v němž může uplatnit dlouholeté zkušenosti v oblasti partnerských vztahů i krizové psychologie. Jak se jí to daří, jak jsou s jejími radami spokojeni volající, o tom je už samotná hra "Frekvence důvěry".
Martin Hýbner
Jednotlivé postavy, nebo spíš životní příběhy volajících, jsme psali s tím, že máme již konkrétní představu herečky či herce, kteří měli těmto postavám hlas propůjčit. Mohla bych jednoduše napsat, že jsme jim text psali na tělo. Ale v době, kdy text vznikal, jsme v jediném případě netušili, jestli do toho námi „vysnění“ herci a herečky půjdou. Asi si umíte představit tu radost, když nám po přečtení hry zavolali a do jednoho řekli: „Jdu do toho. A rád(a).“ Když nám pak Igor Orozovič kývl na nabídku, aby nám pro představení složil hudbu, považovali jsme to za malý zázrak. Jako by nám vesmír říkal, že zvolená cesta je správná. Mimochodem, od počátku jsme měli také jasno v tom, že Olga bude během představení zpívat. Realizovat naši inscenaci jsme začali na podzim 2019 s tím, že před diváky půjdeme v květnu 2020. Ale přeci jen vesmír v tu chvíli hladkou cestu zabarikádoval a řekl, ba ne, ještě musíte počkat. Nebyli jsme samozřejmě jediní, o tom, jak to dopadlo s divadly a kulturními akcemi kvůli pandemii, se nemusím rozepisovat. I v tu dobu však přicházely další důvody, proč se radovat. Hned na počátku realizace za mnou přišel choreograf Jan Kodet a řekl: „Sice mám plný diář, ale udělám Ti pohybový image.“ Stejně velkou radost mi udělal light designer Jan Dőrner, když mi nabídl, že mi vytvoří svícení.
Lucie Brychtová
Představení jsme nazkoušeli a připravili k premiéře 6. května 2020, tu jsme přesunuli na listopad téhož roku, znova na jaro 2021 a poslední variantou je premiérové uvedení
15. listopadu 2021 v Divadle Na Prádle na Kampě. Tak snad nám dají mocnosti vesmírné i politické možnost konečně předvést, co jsme stvořili pro pobavení a vnitřní obohacení nadšenců divadla. Nejsme zběsile moderní v inscenačním přístupu, ale oba s Luckou věříme, že v dnešní přeblikané době neustálé stimulace audiovizuálním obsahem může přijít vhod trochu tradičnějšího divadla. Ovšem pozor. Pokud čekáte klidnou konverzační komedii, asi budete odcházet taky rozčarováni. Často se nás ptají, co znamená monodrama s více hlasy. Monodrama je prostě divadlo jednoho herce na jevišti. To platí. Co tedy dělají na našem webu, v anotaci a programu všichni ti herci? Nechejte se překvapit. Pomohli nám vytvořit velmi pestré dialogy, i když jsou éterické. Celé představení je nekorektní a psychologické, takže se to
s podstatou našeho projektu skvěle snoubí. Těšíme se na vaše reakce a doufáme, že si tu hodinu a půl společného bytí
s námi užijete.
Martin Hýbner
